Strach je častá emoce, se kterou se denně setkává nejen člověk, ale i zvířata s vyšší nervovou soustavou, jejíž základní funkcí je zajistit si přežití. Strach nám tedy může zachránit život, anebo nám ho v dnešní době může proměnit v nesnesitelné peklo.
Bojíme se všichni
Někdo více, jiní méně. Člověk, který by se nebál vůbec, neexistuje. Pokud však strach někdo necítí, může se jednat o silně narušeného jedince s poruchou osobnosti a nízkou schopností vnímat sebe i druhé lidi. O strach se nám stará část řídícího centra nervové soustavy, jejíž základní funkcí je zajistit přežití. Při hrozícím nebezpečí nám v mozku spustí poplach, který vnímáme jako pocit ohrožení a strach. Díky těmto pocitům jme schopni rozeznat hrozící nebezpečí, vyhnout se mu a tak přežít.
Tyto poplachové schopnosti fungovali již v pravěku, a fungují dodnes. Liší se pouze podněty, které naše poplachové reakce spouštějí. V pravěku samozřejmě tehdejšího člověka trápil skutečný boj o přežití. Strach tak měl o svůj život díky zákeřným predátorům. V dnešní době lidé v průmyslově vyspělých zemích pociťují strach častěji, a to i kvůli maličkostem. V dnešní společnosti totiž narůstá počet událostí, předmětů, podmínek nebo situací, které strach vzbuzují. Bojíme se totiž o všechny své vymoženosti, kterými jsme se obklopili, a tím pádem i všeho, co nás o ně může zase připravit.
A tak se strach pro některé z nás stává záludnou hrozbou. Strach si totiž podmaňuje lidskou mysl a postupně může člověka paralyzovat a vyústit tak až v deprese. A i když se dnes nemusíme svádět boj o přežití, bojíme se vlastně čím dál víc. A přiznejme si, že asi každý z nás by nejraději nezažíval žádné nepohodlí, nejistoty ani ohrožení. Pocity pohodlí dnes považujeme za správné a všem ostatním nepříjemným pocitům se snažíme vyhnout.